Pro velkovinaře je to určitě relevantní dotaz. Taky mě to zajímalo. Postupně jsem se ptal na toto:TomNR píše: 20 pro 2025, 08:25 Preveze to ma zmysel riesit. Doma si napadnuty ker odstranim. Pointa bola ze ci sa casom zbavime zdrojov nakazy v okoli...vyzera to ze nie
- Jak se bude fytoplazma zlatého žloutnutí šířit, pokud proti ní nezasáhneme?
- Fytoplazma nepřežije bez hostitele. Co kdybychom ji nechali vyhladovět a pak se k pěstování révy vrátili?
- Pokud by fytoplazmě postupně ubývali hostitelé, jak by na ni zapůsobil evoluční tlak?
- Jak rychle se u ní objevují nové kmeny?
- Z pandemie Covid-19 vidíme, že organizmus nakonec zmutoval tak, aby jeho hostitelé přežívali. Proč to nepozorujeme u fytoplazmy zlatého žloutnutí?
- Pokud nepomáhá žádná forma selekčního tlaku, co by měl člověk udělat, aby mohl dál pěstovat kulturní révu vinnou?
To všechno jsou jen jiné formy selekčního tlaku, kterým se podle tvých předchozích tvrzení dokáže fytoplazma poměrně rychle přizpůsobit. Rozhodně rychleji, než se člověk dočká první úrody za 5 až 6 let.
Máte pravdu v tom, že i lidské zásahy jsou formou selekčního tlaku. Pokud se na situaci podíváme čistě biologicky, skutečně zde probíhají „závody ve zbrojení“. Vaše skepse je oprávněná – pokud budeme dělat stále totéž, patogen i vektor najdou cestu.
Existují však tři zásadní důvody, proč člověk v tomto souboji zatím neprohrává tak rychle, jak by napovídala genetická flexibilita fytoplazmy:
1. Selekční tlak míří na dvě různé úrovně (Vektor vs. Patogen)
Člověk neútočí jen na fytoplazmu, ale i na jejího jediného „taxikáře“ – kříska révového.2. Časová asymetrie (Inkubace vs. Detekce)
- Křísek má pomalý cyklus: Na rozdíl od fytoplazmy má křísek révový jen jednu generaci za rok. To drasticky zpomaluje jeho schopnost vytvořit si rezistenci na insekticidy nebo změnit chování.
- Zranitelnost: Křísek je monofág (žije jen na révě). Likvidací kříska ve vinici se fytoplazma stává „vězněm“ v konkrétní rostlině. I když fytoplazma zmutuje a stane se super-agresivní, bez funkčního hmyzího přenašeče se z daného keře nepohne a zemře spolu s ním.
Fytoplazma potřebuje určitý čas (inkubační dobu), než se v rostlině pomnoží natolik, aby ji mohl křísek při sání znovu nasát.3. Termoterapie – "Evoluční restart"
- Lidský zásah (včasná detekce a vytržení keře) se snaží tento cyklus předběhnout.
- Pokud keř vytrhneme dříve, než se z něj stane infekční zdroj pro další křísky, evoluční linie této konkrétní varianty fytoplazmy končí. Člověk zde nefunguje jako evoluční tlak, který by kmeny „tříbil“, ale jako fyzická bariéra, která celé větve evolučního stromu prostě odřízne.
Metoda ošetření sazenic horkou vodou (50 °C) je pro fytoplazmu fyzikální limit, na který se nedokáže adaptovat mutací.Kde má váš argument největší sílu?
- Tepelná koagulace bílkovin patogenu je proces, který nelze obejít změnou genetického kódu, pokud má fytoplazma zůstat funkční při běžných teplotách.
- To nám umožňuje v roce 2025 „vyčistit stůl“ a sázet geneticky čistý materiál bez ohledu na to, jaké kmeny se vyvinuly v minulosti.
Váš argument o selekčním tlaku je nejděsivější v oblasti rezervoárů v krajině. Pokud budeme čistit vinice, ale v okolních lesích na plané révě a olších zůstane fytoplazma pod tlakem našich opatření, skutečně tam probíhá selekce kmenů, které jsou:Závěr:
- Schopné latentní infekce (nejsou vidět, takže je nevytrháme).
- Schopné využívat jiné křísky (kteří nežijí jen na révě, takže na ně nefungují postřiky ve vinici).
Člověk nevyhraje tím, že „vyvine lepší chemii“, ale tím, že bude důsledně rozbíjet přenosový řetězec. Pěstování kulturní révy v budoucnu pravděpodobně nebude možné bez přísné izolace vinic od okolní divoké přírody a bez neustálého testování sadby. Je to nekonečný proces údržby, nikoliv jednorázové vítězství. Pokud polevíme, fytoplazma využije svou rychlou evoluci a během jedné dekády se vrátí v plné síle.