Naše nej odrůdy

[LadaSvijany]

Zajímalo by mně (a možná i další), jaké pěstujeme u nás nej odrůdy. Např. která odrůda nejdříve dozrává a naopak, která nejpozději. Která odrůda, kterou pěstujete, má největší bobule (bez použití giberelinu) a odrůda, na kterou je hezký pohled. Která odrůda je podle vás nejchutnější, a pak rarity. Případně můžete doplnit i nějaké další nej.
Začnu u sebe. U mně nejdříve dozrává Čabaňská perla. Jedná se o starou odrůdu, a když je dobrý rok, dá se jíst již od poloviny července. Letos jsem si pořídil několik dalších super ranných odrůd: Aljoša Popovič, Ultrarannyj žoltyj muskatnyj a Belij Chrustal), tak uvidím.
Nejpozdnější odrůdu mám odrůdu Velika, která dozrává v polovině září. Pozdnější jsem si nechtěl pořizovat, ale nakonec jsem neodolal a letos jsem si pořídil odrůdy, které by měly dozrávat koncem září: Kleopatra, Sicilia, Vulkan, Hrabě Monte Christo.
Největší bobule u mně má odrůda Velika. Jsou protáhlé, délky 4 - 5 cm. Nejchutnější odrůdu mám zatím Arkádii a Super Extra, k těm hezčím bych přiřadil i Kodrjanku. Letos jsem koupil třicet nových odrůd, takže doufám, že se mezi nimi objeví nějaká nová Top odrůda, která tyto překoná.
Mezi rarity bych zařadil dvě japonské odrůdy RUBY ROMAN a TIAN SHAN a jednu starobylou odrůdu z Uzbekystánu Chusain Kelin Barmak. Pořídil jsem si je letos a zatím se jim daří. Ještě jsem si chtěl koupit čínskou odrůdu Nefritovije palci, ale nedopadlo to, tak snad příští rok.
Smyslem je udělat si přehled o zajímavých odrůdách a získat inspiraci pro případný další nákup zajímavé odrůdy na základě osobních referencí.
 
 
 

[Jarek]

U mně se to mění, záleží jaký je rok. Co se týče rannosti tak nejlepší je odrůda která je zrovna teď zralá.
u mně nejrannější byla vloni Liepajas, ještě o něco dříve než Sieger, ale letos zmrzly letorosty, páč brzo raší. No a pak se hledím něco uskladnit, a k tomu jsou vhodnější pozdní odrůdy s řídkým hroznem a tužší slupkou. Akorát že k rukám se dostávají nové a nové odrůdy a ty co sázím letos tak by měly být špica ale čas ukáže.

[Dzordzik]

Na nějaké velké hodnocení mi zatím plodí příliš málo odrůd a ani se na to necítím být povolaný, ale už 2 roky po sobě mi bezkonkurenčně nejvíc chutná odrůda Adler a hned po ní bezsemenný Cimus. Doma se o něj strhla doslova bitka a i slzičky ukáply. Letos mě z Bred_ika hodně zaujala zvláštní chutí odrůda Efiop. Tak aspoň tak, ať ti vlákno nestojí.

[Wimpi]

Po nějakých těch létech pěstování révy jsem dospěl k názoru, že nejsem schopen vynášet jakákoli rezolutní hodnocení vlastností pěstovaných odrůd. Variabilita vlastností je v čase a podmínkách té které pěstitelské sezony příliš veliká. Projevuje se to tak, že jistá vlastnost může být v některém roce, či několika letech chvályhodná a pak najednou přijde totální obrat. A naopak, stává se, že negativní vlastnosti, kvůli kterým hodlám určitou odrůdu po pár letech nezdarů odstranit, následně ustoupí. Týká se to všech důležitých vlastností: odolnosti chorobám, mrazům, chuti, plodnosti, … Už se mi X-krát stalo, že jsem na základě svého počátečního nadšení někomu doporučil určitou odrůdu nebo mu ji i věnoval a pak s odstupem času bych si za tuto radu či dárek nejraději nakopal do řiti. Takže z mé strany už žádné soudy, jen dlouhodobé pozorování a sledování. Soudy nejdříve po deseti a více letech. V každém případě, za vysoce rizikové, co se týká vlastností, považuji všechny ty “úžasné“ novinky z východu. Jejich pěstování je sázka do loterie. Ruská ruleta!
 
 

[LadaBlatna61]

Zajímalo by mně (a možná i další), jaké pěstujeme u nás nej odrůdy. Např. která odrůda nejdříve dozrává a naopak, která nejpozději. Která odrůda, kterou pěstujete, má největší bobule (bez použití giberelinu) a odrůda, na kterou je hezký pohled. Která odrůda je podle vás nejchutnější, a pak rarity. Případně můžete doplnit i nějaké další nej.
Začnu u sebe. U mně nejdříve dozrává Čabaňská perla. Jedná se o starou odrůdu, a když je dobrý rok, dá se jíst již od poloviny července. Letos jsem si pořídil několik dalších super ranných odrůd: Aljoša Popovič, Ultrarannyj žoltyj muskatnyj a Belij Chrustal), tak uvidím.
Nejpozdnější odrůdu mám odrůdu Velika, která dozrává v polovině září. Pozdnější jsem si nechtěl pořizovat, ale nakonec jsem neodolal a letos jsem si pořídil odrůdy, které by měly dozrávat koncem září: Kleopatra, Sicilia, Vulkan, Hrabě Monte Christo.
Největší bobule u mně má odrůda Velika. Jsou protáhlé, délky 4 - 5 cm. Nejchutnější odrůdu mám zatím Arkádii a Super Extra, k těm hezčím bych přiřadil i Kodrjanku. Letos jsem koupil třicet nových odrůd, takže doufám, že se mezi nimi objeví nějaká nová Top odrůda, která tyto překoná.
Mezi rarity bych zařadil dvě japonské odrůdy RUBY ROMAN a TIAN SHAN a jednu starobylou odrůdu z Uzbekystánu Chusain Kelin Barmak. Pořídil jsem si je letos a zatím se jim daří. Ještě jsem si chtěl koupit čínskou odrůdu Nefritovije palci, ale nedopadlo to, tak snad příští rok.
Smyslem je udělat si přehled o zajímavých odrůdách a získat inspiraci pro případný další nákup zajímavé odrůdy na základě osobních referencí.
 

Já mám první tři odrůdy jako nejchutnější po letošním špatném roku a to na prvním místě Galahad,nejen chutí ale i krásou hroznů,druhé místo má u mne Šarada UA - po úplném dozrátí byla vynikající,třetí místo Beloe Čudo,skvělá chuť,velké hrozny.Další odrůdy co mám jsou taky dobré ale ty tři jsou u mne Top odrůdy.

[Marek1970]

Pestujem vinič len pomerne krátko a nie všetky odrody mi už plodia, takže moje hodnotenie tých naj treba brať s rezervou a je skôr tohtoročným zhodnotením.
Z tých stolových sú u mňa aktuálnymi "topkami" odrody Šarada UA a Dolgoždannyj, u muštových to je Cabernet Cortis. Všetky uvedené odrody som v tomto trochu extrémnom roku zberal bez akéhokoľvek poškodenia plodov chorobami a vo výbornej kvalite a chuti.
Na budúci rok už očakávam signálky na ďalších odrodách, Katalonii či napr. Valjoku, takže favoriti sa časom možno budú meniť, uvidíme.

[Radovan]

Ja sa pridám so skorým Chrustom. Čabiansku perlu asi nepredbehne, ale ako regulérna stolová odroda je u mňa prvá. Ďalší plus je vysoký cukor a odolnosť k perene, múčnatka tiež nebýva problém. Najpozdnejšia je asi Moldova.
Chuť, to je veľmi subjektívne. Časť rodiny preferuje akýkoľvek muškát, ja zas Bieloje  Čudo a neskôr Talizman. Na vzhľad sú veľmi efektné dlhé strapce Dolgoždanného, majú taký svetlý až svietivý odtieň.
K raritám sa staviam trochu nedôverčivo, predsa len overené klasiky nič nepokazia, najmä keď je málo miesta na výsadbu. Nové kišmiše Avatar, Heloween, alebo Lambordžini vyzerajú lákavo, no skúseností s nimi ešte nie je veľa.

[LadaSvijany]

Souhlasím s tím, že každý rok je jiný. Například v předchozím příspěvku zmiňovaná Čabaňská perla letos u mně dozrála až v půli srpna. V tomto termínu dozrávají jiné odrůdy, které jsou vzhledově i chuťově daleko lepší. Proto jsem se rozhodl tuto odrůdu zlikvidovat. Věřím, že některá z letos zasazených ultra raných odrůd ji dokáže nahradit.
 
 

[Wimpi]

Pokud mohu, za Vaši Čabaňku se pane Láďo přimlouvám, aby byla uchráněna rýče a zachována do buducna. Proč? Je to stará, řekl bych kultovní odrůda, která přinášela radost už našim (pra)pradědům. Stala se rodičem mnoha dalších odrůd. Je etalonem muškátové chuti. Tohle je asi její největší deviza. Další devizou je její ranost. Samozřejmě jsou zde i negativa, tím největším je velmi slabá odolnost plísni révové. Bobule i hrozny nejsou velikostně žádní rekodmani, ba naopak.Také plodnost, pokud si dobře pamatuji, nepatří zrovna  k největším. Mě k této odrůdě váže nostalgie z mládí, kdy rostla na stěně domu mojí babičky v Brně. Vysadil ji tam praděda, který zemřel v roce 1959, takže jsem se s ním osobně nesetkal a nevím v jakém roce zde ta Čabaňka byla vysazena. Mohlo to být i z doby prvé republiky.  Já si tu Čabaňku pamatuji z doby mých studií v Brně v osmdesátých letech, kdy jsem ji zde v rámci dobrovolně povinné údržby zahrady vlastně objevil. O ten keř na zdi se dlouhá léta dlouhodobě nikdo nestaral, takže se z něho stalo klasické mostrózní koště. Přesto plodilo na tu dobu velmi zajímavě chutné hrozny. Pamatuji si na ten svěží letní muškát, bývalo to v srpnu, koncem léta. Žádná jiná odrůda koupená v těchto dobách v obchodě neměla podobnou chuť. Pamatuji si, že v době dozrávání hroznů už byly listy (peronosporou) hodně rezavě spálené. Ale příznaky padlí si zpětně nevybavuji - tehdy jsem o chorobách révy neměl potuchy, takže lovím v pamětech. S odstupem času jsme přišel na to, že vlastně právě tady se vlastně zrodila moje náklonnost k pěstování révy, neboť jsem k tomu neudržovanému keři už tehdy jako študák cítil jakousi přízeň, přitažlivost. Co čert nechtěl, mnohem později, v době kdy jsem začal uvažovat o založení své viničky, se můj otec rozhodl že ten velmi starý keř, alias křovisko zlikviduje. Tak ho vykopal. Jenže ze země vyrostly šlahouny a snažily se pnout po zdi. Táta tedy vyrobil novou opěrnou konstrukci s tím, že se o keř začneme společně starat. Jenže na keři se ne a ne objevit hrozny, jenom to rostlo a hrozny nikde. Později, když už jsem měl ve své viničce místo, rozhodl jsem se, že si Čabaňku vysadím a zkusím ji pěstovat s maximální možnou péčí, abych zjistil, jaký má tahle stará odrůda vlastně potenciál. A jestli mě k ní nevážou třeba jen naivní sentimentální vzpomínky. Odebral jsem řízky a nechal je zakořenit. Po dvou letech to začalo plodit, objevila se květenství! Jenže ejhle, když to odkvetlo, neobjevily se bobulky. Pak jsem zjistil, že rostlina má pouze samčí květ a že se jedná o podnož. Tím příběh skončil.
Ale abych se vrátil k úvodu a k orodování za zachování Čabaňské perly. Z mého pohledu je to tak, že pěstujete vzácnou starožitnost a jste už jeden z mála, kteří tak činí. Převážná část pěstitelů, kteří tuhle odrůdu pěstovali se jí pod kulometnou palbou nových odrůd už zbavili.Takže zbývá jen pár jedinců - sběratelů, kteří mají tento starý klenot ve své sbírce. Klenot vrtošivý a zlobivý, ale cenný. Jehož cena jenom poroste. Staré věci máme rádi, přesto, že nejsou dokonalé. Ale mají své kouszlo. Mně v současné době připomíná Čabaňskou perlu podobná odrůda, kterou je Liepajas Dzintars. Podobají se vzhledem i chutí.     
 

[LadaBlatna61]

Pokud mohu, za Vaši Čabaňku se pane Láďo přimlouvám, aby byla uchráněna rýče a zachována do buducna. Proč? Je to stará, řekl bych kultovní odrůda, která přinášela radost už našim (pra)pradědům. Stala se rodičem mnoha dalších odrůd. Je etalonem muškátové chuti. Tohle je asi její největší deviza. Další devizou je její ranost. Samozřejmě jsou zde i negativa, tím největším je velmi slabá odolnost plísni révové. Bobule i hrozny nejsou velikostně žádní rekodmani, ba naopak.Také plodnost, pokud si dobře pamatuji, nepatří zrovna  k největším. Mě k této odrůdě váže nostalgie z mládí, kdy rostla na stěně domu mojí babičky v Brně. Vysadil ji tam praděda, který zemřel v roce 1959, takže jsem se s ním osobně nesetkal a nevím v jakém roce zde ta Čabaňka byla vysazena. Mohlo to být i z doby prvé republiky.  Já si tu Čabaňku pamatuji z doby mých studií v Brně v osmdesátých letech, kdy jsem ji zde v rámci dobrovolně povinné údržby zahrady vlastně objevil. O ten keř na zdi se dlouhá léta dlouhodobě nikdo nestaral, takže se z něho stalo klasické mostrózní koště. Přesto plodilo na tu dobu velmi zajímavě chutné hrozny. Pamatuji si na ten svěží letní muškát, bývalo to v srpnu, koncem léta. Žádná jiná odrůda koupená v těchto dobách v obchodě neměla podobnou chuť. Pamatuji si, že v době dozrávání hroznů už byly listy (peronosporou) hodně rezavě spálené. Ale příznaky padlí si zpětně nevybavuji - tehdy jsem o chorobách révy neměl potuchy, takže lovím v pamětech. S odstupem času jsme přišel na to, že vlastně právě tady se vlastně zrodila moje náklonnost k pěstování révy, neboť jsem k tomu neudržovanému keři už tehdy jako študák cítil jakousi přízeň, přitažlivost. Co čert nechtěl, mnohem později, v době kdy jsem začal uvažovat o založení své viničky, se můj otec rozhodl že ten velmi starý keř, alias křovisko zlikviduje. Tak ho vykopal. Jenže ze země vyrostly šlahouny a snažily se pnout po zdi. Táta tedy vyrobil novou opěrnou konstrukci s tím, že se o keř začneme společně starat. Jenže na keři se ne a ne objevit hrozny, jenom to rostlo a hrozny nikde. Později, když už jsem měl ve své viničce místo, rozhodl jsem se, že si Čabaňku vysadím a zkusím ji pěstovat s maximální možnou péčí, abych zjistil, jaký má tahle stará odrůda vlastně potenciál. A jestli mě k ní nevážou třeba jen naivní sentimentální vzpomínky. Odebral jsem řízky a nechal je zakořenit. Po dvou letech to začalo plodit, objevila se květenství! Jenže ejhle, když to odkvetlo, neobjevily se bobulky. Pak jsem zjistil, že rostlina má pouze samčí květ a že se jedná o podnož. Tím příběh skončil.
Ale abych se vrátil k úvodu a k orodování za zachování Čabaňské perly. Z mého pohledu je to tak, že pěstujete vzácnou starožitnost a jste už jeden z mála, kteří tak činí. Převážná část pěstitelů, kteří tuhle odrůdu pěstovali se jí pod kulometnou palbou nových odrůd už zbavili.Takže zbývá jen pár jedinců - sběratelů, kteří mají tento starý klenot ve své sbírce. Klenot vrtošivý a zlobivý, ale cenný. Jehož cena jenom poroste. Staré věci máme rádi, přesto, že nejsou dokonalé. Ale mají své kouszlo. Mně v současné době připomíná Čabaňskou perlu podobná odrůda, kterou je Liepajas Dzintars. Podobají se vzhledem i chutí.
 

Krásně napsané a pravdivé, Té Čabaňky by byla škoda.

[LadaSvijany]

Včera jsem náhodou narazil na diskuzi z před měsíce o Čabaňské perle a Wimpiho přímluvě za její zachování. Musím se přiznat, že jsem si ji před pěti lety pořídil právě z nostalgie. Když jsem v mládí, a to už je hodně dávno, bydlel na jižní Moravě, tak tam každý měl ve vinohradě i nějakou stolní odrůdu, aby bylo co ozobávat. Tehdy to byly převážně chrupky (bílá a červená) a právě i Čabaňská perla. Později přibyla ještě Pannonia Kincse. Z univerzálních a moštových odrůd byl ještě dobrý Irsai Oliver (kříženec Čabaňské perly), Muškát moravský (Mopr). Jedlý byl i Müller Thurgau a Modrý Portugal. Takže když jsem před pěti lety narazil ve Velkých Bílovicích na Čabaňskou perlu a Pannonii, tak právě pod dojmem těchto vzpomínek jsem je zakoupil. A když se ještě v jednom zásilkovém zahradnictví objevila v nabídce i červená chrupka, tak jsem si ji taky objednal. Musím však říct, že jsem byl zklamaný. Jako první jsem zlikvidoval červenou chrupku. Stěží mívala dva střapce, malé bobulky a ještě nahusto. To nebyla chrupka z mého mládí. Možná to byl nějaký jiný klon, je docela možné, že to ani chrupka nebyla. Loni jsem zlikvidoval i Pannonii. Pamatuji si, že dříve měla krásné velké hrozny a na tu dobu i velké bobule. Ta moje měla hrozny i bobule sotva průměrné. A když byla i chuťově průměrná, nemohla v konkurenci novějších odrůd obstát, takže loni šla taky pryč. Čabaňku jsem držel hlavně pro její ranost. Wimpi ji přirovnává k odrůdě Liepajas Dzintars. Tuto odrůdu nemám, takže nemohu srovnávat. Ale mám jinou podobnou odrůdu Prim. A musím říct, kam se chuťově hrabe Čabaňka. Možná moje severní poloha těmto odrůdám tolik nevyhovuje, možná jsou už přešlechtěné nebo moje vzpomínky jsou hodně zidealizované. Je docela možné, že došlo u prodejce i k "nechtěné" záměně odrůd. A protože velikost mojí zahrady je omezená a je už na hranici kapacity, nové odrůdy mohu vysazovat v podstatě jen kus za kus. Proto jsem se rozhodl, že si radši ponechám odrůdu Prim a s Čabaňkou se rozloučím.
 

[Wimpi]

Stejný nebo velmi podobný zážitek s Červenou chrupkou mám i já. Kdysi v době pěstitelckých začatků jsem si ji pořidil, od firmy Jural s.r.o. (což jsou přebalovači výpěstků od velkoproducentů s určením pro maloprodej), krásně zabaleno v igelitovém pytlíku s velkým barevným popisem, nicméně se z toho vyklubalo Veltlínské červené rané nebo něco podobného. Malinké bobulky o průměru 1 až 1,5 cm, bobule velmi na sobě namačkané v malých hroznech. To bylo asi před patnácti lety. Zdá se, že původce této záměny vesele funguje dál...!

[Marek1970]

Sezóna sa pomaly blíži ku koncu a napriek tomu, že nedisponujem nejakým veľkým množstvom plodiacich odrôd, tak oživím toto vlákno.
Aj tento rok bola Šarada UA hviezdou v rannosti a aj odolnosti . Nechal som pár strapčekov tejto odrody na kríku do začiatku septembra a napriek augustovým dažďom vydržali takmer bez praskania (praskli možno dve bobule na strapec ale bez hnitia), len sa veľmi výrazne zlepšila ich chuť (dobrá bola aj začiatkom augusta ale tie septembrové boli topka). Nádejná ale je zatiaľ predčasné ju hodnotiť sa u mňa z ultra skorých javí aj Prima Ukrajiny.  
Tento rok, najmä mojej manželke z pohľadu chuti, sa páčila bezsemenná odroda Venus. Choroby ani teraz takmer na konci septembra nemá žiadne, hrozno je už dávno zjedené a rudimenty pri jedle nebolo citiť. Chuťovo je to určitá vítaná zmena proti muškátom alebo harmonickým odrodám.
Z neskorších odrôd je moja tohtoročná topka bezsemenné Zolotce, ku ktorému som svoj názor už písal v jeho vlákne, takže nebudem sa opakovať. Hneď na druhom mieste po Zolotce v rámci neskorších u mňa skončil Talizman. V jeho vlákne bolo uvedené, že existuje asi viacero klonov Talizmanu, na moje šťastie asi disponujem niektorým z tých lepších. Zostal absolútne bez chorôb pri bežnej starostlivosti len proti múčnatke a na prvé plodenie mal nádherné strapce, vyrovnanej veľkosti bobúľ, bez hrachu a v tomto čase už výbornej chuti, skrátka Talizman je tiež výborná neskorá odroda do mojej lokality. 

[minko]

Brutálnym víťazom roka sa stala Kráľovná vinohradu. Chuťou zabila všetky odrody čo mám. Galahad a Lorus tíško závideli.

[vader]

zatial moje Naj :

Alexa Voronjuk,Senator pavlovsky,Valjok   --   urcite sa to zmeni po buducom lete :)
 

[Dzordzik]

Pokud budu hodnotit letos podle chuti tak Bravissimo, Efiop, Arni, Jutal, Cimus, Dyňka, Prima Ukrajiny a Darja.

[Marek1970]

Pokud budu hodnotit letos podle chuti tak Bravissimo, Efiop, Arni, Jutal, Cimus, Dyňka, Prima Ukrajiny a Darja.
 

Okrem prvých dvoch sa vzácne zhodujeme 
Za Darju by som u seba ešte možno dopísal tvoje obľúbené Zolotce   , Valjok, Milanu a asi aj Džin.
 
 

[andrejZA]

Toto vlákno dáva zaujímavý spätný pohľad, ako sa vyvíja pohľad pestovateľov s pribúdajúcimi novinkami a ako dynamicky pribúdajú nové a lepšie odrody. Veď rok 2000 nie je taká dávna história. Keď si pozriem, že za topky sa tu považovali takí borci ako Super Extra, Galahad či Šarada UA, tak si vravím, že to šľachtenie v posledných rokoch prináša až neskutočné výsledky. Ešte pred pár rokmi by som napr. takú Kataloniu považoval za odrodu z Alenkinej ríše rozprávok (a vlastne tak trochu ňou pre mňa zostáva stále).

Ak by som mal za seba vypichnúť jedinú, absolútnu chuťovku, tak je to jednoznačne Bohema. Tento rok som nič lepšie nejedol - pravda, je to subjektívne. Neviem posúdiť, nakoľko mal vplyv veľmi malý náklad strapcov (určite to aspoň trochu zavážilo) či iné špecifiká. Stále si uvedomujem, že aj tá istá odroda môže mať v rozdielnych rokoch a na rôznych miestach inú chuť. Ale aj tak, po ochutnaní Bohemy, toľkokrát som si vravel, že jediná bobuľka Bohemy má pre mňa väčšiu cenu než celý strapec inej, priemernejšej odrody.

[Dzordzik]

po ochutnaní Bohemy, toľkokrát som si vravel, že jediná bobuľka Bohemy má pre mňa väčšiu cenu než celý strapec inej, priemernejšej odrody.
 

A to je přesně ten důvod, proč říkám, že nemá smysl objednávat pro běžné pěstitele sazenice bez toho, abych předem ochutnal. Pro každého je totiž ta TOP odrůda nějaká jiná.

[Radovan]

S tou Bohemou je to veľmi, veľmi subjektívne. Mne nechutí vôbec, to výrazné voňavé niečo mi proste nejde. Podobne ako Zolotce nechutí každému.

[vader]

Mne zase vadila jej "u mna"  velmi zla odolnost proti perene ... a to ziadna chut nezachrani....
 

[Lubo]

.... ja tú moju "naj" stále hľadám, ale sľubujem, že keď ju nájdem, budete prví, ktorým to poviem  .... ale vzhľadom k tomu, že mi mesiac chutí červené víno, mesiac biele víno, mesiac rum, mesiac koňak, mesiac whisky, mesiac slivovica.... , tak si myslím, že si musím poskladať kolekciu cca 12 odrôd
 
 

[Marek1970]

.... ja tú moju "naj" stále hľadám 
....musím poskladať kolekciu cca 12 odrôd
 

Prihrejem si trochu polievočku, keby sem na stránku náhodou zablúdila manželka 
 ​​​… ja tú “moju naj” už nehľadám 34 rokov …
Ľuboš, až mi je to blbé povedať ale znovu máš pravdu, tuším ako sa bližiš k tej päťdesiatke, tak sa to na tebe viac a viac pozitívne prejavuje 
Každý by si mal poskladať svoju kolekciu odrôd a každý to aj asi robí tak, aby mal od ultraskorých až po neskoré, aby prestriedal rôzne chute lebo stále dookola jesť len muškát tiež nie je dobré a preto občas niekto zobne aj harmonické chute či “jahodové” labrusky, tí čo preferujú bezsemenné určite pestujú aj nejaké semenné, biele, modré, červené, …
 

[Lubo]

Prihrejem si trochu polievočku, keby sem na stránku náhodou zablúdila manželka 
 ​​​… ja tú “moju naj” už nehľadám 34 rokov …
Ľuboš, až mi je to blbé povedať ale znovu máš pravdu, tuším ako sa bližiš k tej päťdesiatke, tak sa to na tebe viac a viac pozitívne prejavuje 
Každý by si mal poskladať svoju kolekciu odrôd a každý to aj asi robí tak, aby mal od ultraskorých až po neskoré, aby prestriedal rôzne chute lebo stále dookola jesť len muškát tiež nie je dobré a preto občas niekto zobne aj harmonické chute či “jahodové” labrusky, tí čo preferujú bezsemenné určite pestujú aj nejaké semenné, biele, modré, červené, …
 

 

Marek , tak ak je chrumkavá, svieža a má krásny buket, načo ďalej hľadať?

....to vieš, kedysi ovládali rody staršinovia. Pekne filozofovali pri ohníku, jedli, pili, rozmýšľali ..... a mladí, lovili a bojovali, ... každý vek má svoje +, len to zdravie, aby nám slúžilo 
 
 
 

[Newmi]

Tak za me dle chuti nejlepsi Rozmus tento rok. A nejen za me. Z rodiny i ti, co preferuji bezsemenne, si brali prednostne Rozmus. Jinak v zavesu Klubnicnyj a Nazarij. Vybornych bylo vice, pak dobrych. Treba Adler mam na 5 kerich a cekam pristi rok prvni urodu a i dalsi novinky a opet budu dosazovat. Uz mam objednano 13 novinek. Takze jsem na dalsi rok zvedavy. A na ten dalsi budu asi jeste vic

[Marek1970]

Uz mam objednano 13 novinek.
 

 :-D :-D tak a už si tiež chytený. A to vraj marihuana vyvoláva závislosť. Prd makový, vinič by mali zakázať, to je horšia droga.

[Dzordzik]

Tak tak. Už se veze A bude kopáníčko

[andrejZA]

Chlapci ja by som tieto vaše príspevky nemal čítať. Potom si pripadám ako nejaký lovec odrôd, hneď by som najradšej všetko vyskúšal. :) Len kde nájsť toľko miesta na záhrade?

[Newmi]

Lapeny Castecne asi jo. Cast starsich odrud budu rusit. Asi 6. Takze se mi to rozroste asi o 6-7 mist. Navic zatim je to ve stadiu, kdy se az na vyjimky, kdy se odruda v danem roce nepovede, vse sni (pocetna rodina a pestuji jen ja ) Ale priznavam, ze do budoucna jak oplotim pozemek, cca 50m na jedne strane, tak tam prijde reva. Ale zase musim dodat, ze mam v planu vice rozsirit pozdni a hlavne skladovatelne odrudy a casem i neco zavarovat, takze pokud to nepestuji pro kompost, tak si pripadam zatim normalni

[Radovan]

..., tak si pripadam zatim normalni
 

No jasne, to poznáme. Všetci sú blázni, len ja som lietadlo.
Si na tom podobne ako my všetci ostatní. Našťastie viničová závislosť nemá žiadne zhubné následky.

[Dzordzik]

Okrem prvých dvoch sa vzácne zhodujeme 
Za Darju by som u seba ešte možno dopísal tvoje obľúbené Zolotce   , Valjok, Milanu a asi aj Džin.

 

Tak to je báječné. Je vidět, že i když jsme od sebe dost daleko, podmínky už snad ani nemůžeme mít rozdílnější, tak i tak se objeví několik osvědčených odrůd, které mají vynikající chuť, které chutnají většině lidí a jsou dost stabilní, aby přinášely kvalitní úrodu i v tak rozdílných podmínkách. A o hledání takových odrůd to je. Odrůdy jiné a dost specifické mohou být zajímavé jako obvzláštnění sbírky, ale jejím základem se většinou nestanou.

[Jan]

Tak to je báječné. Je vidět, že i když jsme od sebe dost daleko, podmínky už snad ani nemůžeme mít rozdílnější, tak i tak se objeví několik osvědčených odrůd, které mají vynikající chuť, která chutná většině lidí a jsou dost stabilní, aby přinášely kvalitní úrodu i v tak rozdílných podmínkách. A o hledání takových odrůd to je. Odrůdy jiné a dost specifické mohou být zajímavé jako obvzláštnění sbírky, ale jejím základem se většinou nestanou.
 

Vytesat do kamene!

[t.svoboda]

Pokud mohu, za Vaši Čabaňku se pane Láďo přimlouvám, aby byla uchráněna rýče a zachována do buducna. Proč? Je to stará, řekl bych kultovní odrůda, která přinášela radost už našim (pra)pradědům. Stala se rodičem mnoha dalších odrůd. Je etalonem muškátové chuti. Tohle je asi její největší deviza. Další devizou je její ranost. Samozřejmě jsou zde i negativa, tím největším je velmi slabá odolnost plísni révové. Bobule i hrozny nejsou velikostně žádní rekodmani, ba naopak.Také plodnost, pokud si dobře pamatuji, nepatří zrovna  k největším. Mě k této odrůdě váže nostalgie z mládí, kdy rostla na stěně domu mojí babičky v Brně. Vysadil ji tam praděda, který zemřel v roce 1959, takže jsem se s ním osobně nesetkal a nevím v jakém roce zde ta Čabaňka byla vysazena. Mohlo to být i z doby prvé republiky.  Já si tu Čabaňku pamatuji z doby mých studií v Brně v osmdesátých letech, kdy jsem ji zde v rámci dobrovolně povinné údržby zahrady vlastně objevil. O ten keř na zdi se dlouhá léta dlouhodobě nikdo nestaral, takže se z něho stalo klasické mostrózní koště. Přesto plodilo na tu dobu velmi zajímavě chutné hrozny. Pamatuji si na ten svěží letní muškát, bývalo to v srpnu, koncem léta. Žádná jiná odrůda koupená v těchto dobách v obchodě neměla podobnou chuť. Pamatuji si, že v době dozrávání hroznů už byly listy (peronosporou) hodně rezavě spálené. Ale příznaky padlí si zpětně nevybavuji - tehdy jsem o chorobách révy neměl potuchy, takže lovím v pamětech. S odstupem času jsme přišel na to, že vlastně právě tady se vlastně zrodila moje náklonnost k pěstování révy, neboť jsem k tomu neudržovanému keři už tehdy jako študák cítil jakousi přízeň, přitažlivost. Co čert nechtěl, mnohem později, v době kdy jsem začal uvažovat o založení své viničky, se můj otec rozhodl že ten velmi starý keř, alias křovisko zlikviduje. Tak ho vykopal. Jenže ze země vyrostly šlahouny a snažily se pnout po zdi. Táta tedy vyrobil novou opěrnou konstrukci s tím, že se o keř začneme společně starat. Jenže na keři se ne a ne objevit hrozny, jenom to rostlo a hrozny nikde. Později, když už jsem měl ve své viničce místo, rozhodl jsem se, že si Čabaňku vysadím a zkusím ji pěstovat s maximální možnou péčí, abych zjistil, jaký má tahle stará odrůda vlastně potenciál. A jestli mě k ní nevážou třeba jen naivní sentimentální vzpomínky. Odebral jsem řízky a nechal je zakořenit. Po dvou letech to začalo plodit, objevila se květenství! Jenže ejhle, když to odkvetlo, neobjevily se bobulky. Pak jsem zjistil, že rostlina má pouze samčí květ a že se jedná o podnož. Tím příběh skončil.
Ale abych se vrátil k úvodu a k orodování za zachování Čabaňské perly. Z mého pohledu je to tak, že pěstujete vzácnou starožitnost a jste už jeden z mála, kteří tak činí. Převážná část pěstitelů, kteří tuhle odrůdu pěstovali se jí pod kulometnou palbou nových odrůd už zbavili.Takže zbývá jen pár jedinců - sběratelů, kteří mají tento starý klenot ve své sbírce. Klenot vrtošivý a zlobivý, ale cenný. Jehož cena jenom poroste. Staré věci máme rádi, přesto, že nejsou dokonalé. Ale mají své kouszlo. Mně v současné době připomíná Čabaňskou perlu podobná odrůda, kterou je Liepajas Dzintars. Podobají se vzhledem i chutí.     
 


 

Taky se přimlouvám za Čabaňskou perlu. Mám jednu starou hlavu a její chuť je velmi dobrá. Občas trochu sprchne, jindy na ni leze peronospora nebo padlí, ale většinou se dá v režimu ekobio ubránit.